Košík
0
0,00 Kč
The Legendary Pink Dots – The Museum Of Human Happiness
Label: Metropolis – MET 1274
Format: 2 x Vinyl, LP, Album
Country: US
Released: Mar 18, 2022
Style: Experimental, Psychedelic Rock/Electronic
A2 There Be Monsters
A3 Cloudsurfer
B1 Cruel Brittania
B2 Nightingale
B3 Hands Face Space
C1 Coronation Street
C2 Postcards From Home
C3 The Girl Who Got There First
D1 A Stretch Beyond
D2 Tripping On My Nightmares
D3 Nirvana For Zeroes
Guitar [Guitars], Bass Guitar – Erik Drost
Synthesizer [Vintage Synthesizers], Keyboards – The Silver Man
Vocals [Vox], Keyboards, Electronics [Devices] – Edward Ka-Spel
Recenze: magazinuni.cz , 06/2022 Petr Procházka
Metropolis Rec, 2022, 66:21
Legendary v názvu bylo při založení kapely v roce 1980 nadsázkou. Když se těsně před pandemií rozjeli křižovat Evropu ke 40. výročí, rychle ze zamořené Itálie prchali přes Německo do Londýna, kde v natřískaném klubu nechtěně uzavřeli turné. Poslední koncert s diváky v jedné místnosti. Vypadalo to na nutné přežívání v kyberprostoru. Za leta variovaných sestav je dnes LPD ustálené trio. Edward Ka-Spel, Phil Knight aka The Silverman (viz např. autorova recenze z UNI 04/2015) a kytarista/basák Erik Drost. Bezmála tříletá pauza od poslední řadovky Angel in the Detail jim sakramentsky prospěla. Dle zdrojů vydali cca 200 alb, což je strašidelné číslo pro fanoušky i historiky. Tahle deska je ovšem velký zlom. Po plochých testech digi-klávesových rejstříků či samplů, co lze nahrát a možná pak přibližně koncertně zopakovat, je to opravdu hudba a podle mne jejich nejlepší album za posledních snad 25 let.
Všechno z dvanácti skladeb-písní je dokonale vypointované. Od základní melodiky motivů, textů, po každičký mikrozvuk. Včetně cvrčků. Plochy, podplochy, efekt chrámových varhan, "kouřový" element všemožných kláves, čistý klavír, klapání, bubínky i dusot, drnknutí, vybrnkávání, polotiché zakvílení, beglajty, kytarové vazby hradby, přimíchané dětské hlásky a smích. Magický svět, v němž se může stát doslova cokoli. Nikdy nikdo nevěděl, kam jejich hudbu zařadit. To je správně. Úvodka This Is the Museum zní nečekaně šťastně. Je tu vlastně všechno z byvších LPD. A hodně navíc – písnička, dokonce s vyhrávkami vibráta country kytary!, k závěru zbastleně podkluzující, zafalešněné. Záměrné chyby, úhybky mimo harmonii se coby minidramatický element objeví v každé písni. Cruel Brittania nervácky rockově tepe jako všichni čerti z pekla vypuštění a Ka-Spel do té jízdy, světe div se, opravdu bezchybně intonuje. Rytmiku nehledejte v bicích, je uvnitř jiných nástrojů, uvnitř všeho. Silná, hutná, krásná, průzračná hudba plná detailů.