EXTEMPORE - Ebonitový Samotář I-IV / Dům Č.P.112/34 - Radimovka

Extempore – Ebonitový Samotář I-IV / Dům Č.P.112/34 - Radimovka

Label: Black Point – BP 0008-2

Format: 2 x CD, Compilation, Remastered

Country: Czech Republic

Released: 2010

Style: Experimental / Underground

Ebonitový Samotář

Ebonitový Samotář - Part I

1-1 Úvod 1:32

1-2 Děsím Se 3:05

1-3 Nikdo Neví 1:45

1-4 Pod Pultem 4:20

1-5 Kopretinový Blues 4:39

1-6 Parodie 197 8:28

Ebonitový Samotář - Part II

1-7 Ebonitový Samotář 7:07

1-8 Chorál, Part I 1:57

1-9 Dárek 1:53

1-10 Chorál, Part II 3:55

1-11 Stín 6:03

Ebonitový Samotář - Part III

1-12 Pochybnosti 3:22

1-13 Čisté Víno Pít 6:15

1-14 Vejdeš Se Mi 5:31

1-15 Chtěl Bych Tě Mít 5:32

Ebonitový Samotář - Part IV

2-1 Satelit Sen 3:08

2-2 Dvě Slzy 4:13

2-3 Toužím 4:25

2-4 Nedám Si Lhát 4:47

Dům č.p. 112/34 - Radimovka

2-5 Úvod 0:20

2-6 Dům č.p. 112/34 - Radimovka 24:24

2-7 Dům č.p. 112/34 - Radimovka

2-8 Dům č.p. 112/34 - Radimovka

2-9 Dům č.p. 112/34 - Radimovka

2-10 Dům č.p. 112/34 - Radimovka

2-11 Dům č.p. 112/34 - Radimovka

2-12 Dům č.p. 112/34 - Radimovka

2-13 Ovace  2:44

https://youtu.be/Ra5uITXxSQA?si=e_ibzYhzT1lCyj7n

Informace o albu

V roce 1977 vznikl pátý celovečerní pořad Neduhovy skupiny EXTEMPORE. Jmenoval se Ebonitový samotář a autorsky přispěly všechny skladatelské osobností kapely - J. J. Neduha, Mikoláš Chadima, Jiří Mareš a Jerry Tomášek. Texty kompletně napsal J. J. Neduha.

V roce 1977 byla skupina EXTEMPORE zralá na rozpad. Pronásledování policií po Chartě 77 silně přitvrdilo a skupina se ocitla na prahu odchodu do undergroundu. Zároveň přibyly rozpory mezi členy kapely: Chadima prosazoval invenčnější a kreativnější hudbu, proti němu stál basista Tomášek s bluesovým cítěním a kytarista Mareš, který se chtěl vydat cestou jazzrocku.

Nutno říci, že Chadima byl nejplodnějším autorem EXTEMPORE. Už předcházející pořad Milá čtyř viselců byl z poloviny jeho dílem. Pro zachování kapely bylo tedy stanoveno pravidlo, že každý z tvůrců složí jednu dvacetiminutovou část a losování určí, v jakém pořadí se budou hrát na koncertech. Stalo se a výsledek byl nad očekávání dobrý, navíc ukázal směr dalšího vývoje skupiny. Ebonitový samotář se hrál celkem pětkrát, což byl v tehdejších podmínkách malý zázrak!

V roce 1978 se vše změnilo. Kytarista Mareš odešel do emigrace a Jerry ze skupiny, aby se přidal ke konkurenčnímu Švehlíku, později však také odjel. Přibyli noví členové - Sláva Simon na baskytaru a Petr Křečan (ex-Kilhets, Stehlík, Švehlík) na bicí. Křečan byl už tehdy jednou ze zásadních osob českého nezávislého bigbítu 70. let. Odehrál sice s EXTEMPORE pouze nový pořad Dům č.p. 112/34, avšak jeho přítomnost v týmu byla invenční injekcí. Dům č.p. 112/34 byl hrán pouze dvakrát - a vystoupení na Pražských jazzových dnech bylo klíčové. Skupina EXTEMPORE byla vyvrcholením sobotního programu v nabité Lucerně. A zaslouženě - hudebně sevřená a vygradovaná dvacetiminutová kompozice s výborným textem J. J. Neduhy byla patrně do té doby nejlepším výtvorem skupiny. Nezanedbatelné byly i vnější efekty: V záplavě holičem olysalých oficiálních kapel bylo vlasaté EXTEMPORE zjevením, Křečanova obří bicí souprava vzbuzovala respekt a popelnice na pódiu, na které kapela zahrála v průběhu pořadu malé jam-session, originalitu kapely stvrzovaly. Třešničkou na dortu byl hostující C&K Vocal, který vydatně pomohl EXTEPORE zahustit hudbu i atmosféru!

Ovace v Lucerně nebraly konce a Neduha si svou prostořekostí po koncertě opět zadělal na průšvih. Přes veškeré kličkování byl polapen Státní bezpečností a z možností jít do kriminálu nebo emigrovat si vybral tu, kterou před ním zvolili i jiní: Odchod do exilu.

Celý Dům č.p. 112/34 byl tedy hrán pouze jednou a bylo velké štěstí, že jej v přeplněné Lucerně nahrál Jiří Munzar, zvukař a archivář kapely. Nahrávky Ebonitového samotáře byly pořízeny na koncertech v Klubu v Řeznické, v Ondřejově a při koncertu Jazzové sekce v Karlíně. Všechny snímky, které byly k dispozici pro toto vydání obou pořadů, byly upraveny jen minimálně. Jednak jsou takové, že by jim to více uškodilo, nežli prospělo, jednak nemá smysl předělávat něco, co je dáno. A tak zůstalo u vystříhání dropů způsobených letitým skladováním magnetofonových pásků, vyrovnání dynamiky a pohlazení šumu, a jemné dovážení tam, kde vypadl jeden ze dvou kanálů. Toť vše.

Ebonitový samotář a Dům č.p. 112/34 jsou cenným dokladem toho, jak vypadala koncem 70. let nezávislá rocková tvorba lidí, kteří se nenechali sešněrovat politickým diktátem a žili a tvořili tak svobodně, jak jen doba a místo dovolovaly.